Nevíte, co si pod tímto názvem představit? To já sice vím, jen možný průběh téma dnešního článku, pro mě byl malou, neprozkoumanou, neznámou. Ale nezkuste to, že? :)
Na těchto pár řádcích, bych chtěla sepsat zrealizování bláznivého nápadu, který mě napadl v době, kdy jsem si nejmladší členku smečky dovezla domů.
Na těchto pár řádcích, bych chtěla sepsat zrealizování bláznivého nápadu, který mě napadl v době, kdy jsem si nejmladší členku smečky dovezla domů.
 |  |  |
A nyní už k věci.
Slečna Disney do naší smečky přišla v dubnu coby malé, aktivní, všechny milující, štěně. Jako majitelka její matky, která je mi opravdu učitelkou ve vztahu se psem, jsem věděla, na co se chci zaměřit, čemu se vyvarovat a co od malé tak nějak mohu a chci "očekávat". Učarovala mě hned první den narození a já tak nějak tušila, že jsme si souzené a bude se nám spolu žít dobře. A měla jsem pravdu.
Mnoho věcí dělám selským rozumem, pár psů už mi rukama přeci jen prošlo, a tak má výchova jde ruku v ruce s vlastní hlavou, zkušenostmi a aktuální situací. Žádný pes není stejný, ostatně jako u lidí, by se na každého mělo jít s výchovou a motivací jinak. A tady se právě dostáváme k mému projektu alá "Dizzánka si pojede do 6ti měsíců na vlastní pohon". Nebo to aspoň vyzkoušíme.
Rozhodla jsem se totiž, že zkusím to malé a akční štěně, motivovat pouze slovně, hrou se mnou či s hračkami, házením trávy či prostě jakkoliv. Ano, chápete dobře, žádné pamlsky. Mezi důvody, proč jsem to chtěla zkusit je i skutečnost, že se v poslední době hodně prokrmuje - na place, doma, na procházkách, téměř všude. V žádném případě bych tímto článkem nechtěla na takové věci apelovat, spíše se mi častěji, než-li bych chtěla, u klientů na převýchovu stává, že dokud nedají ruku do kapsy, pes je má takzvaně "na párku", neb jednoduše čeká, kdy tam tu ruku konečně dají.
A tak jsem si řekla, že do toho půjdeme a že to určitě zvládneme. Disney byla tou nejlepší adeptkou - akční, šikovná, trochu praštěná s dobrým aportem a vztahem k člověku. Pamlsky viděla první týden v novém domově, kde jsem střídala hračku a žrádlo. Od té doby jsem ji těch pár triků, do kterých jsme se společně daly, učili v rychlosti, jednoduše a bez přílišného opakování. Disney rychle pochopila, že hračka je prostě dobrá věc a hraní si se mnou ještě větší. Například "nose touch" jsme zvládli za 2 minuty při čekání v garážích u auta. Nabídla jsem jí dlaň, a když k ní dala nos, i když občas trochu kousla, pohrála jsem si s ní. Pravda, pro mě to bylo trochu bolestivé, ale jí to tak bavilo a o to mi šlo! :)
Ve výchově mi hodně pomáhala i smečka, musím říct, že jsou skvělé ty holky moje čtyřnohé! Disney se s nimi naučila například zastavovat chodníky a světe div se, už od 3 měsíců je za šprtku, co vede celý konvoj. Síla smečky je neuvěřitelná, dle slov mé kamarádky se malá už od 5ti měsíců chová jako dospělačka a mě nezbývá, než-li souhlasit. Vše, co jí ukážu, na co si vzpomenu,veškeré mé bláznivé nápady... vše dělá s velkou radostí a v rychlosti jí vlastní. A to nás tak baví, obě.
Myslím, že právě těmito častými hrami a akčností, se nám vztah jen zlepšil. Zvýšila jsem jí tím hodnotu mně samotné, nečeká, kdy dám ruku do kapsy, ale ví, že ikdyž není hračka či cokoliv po ruce, vystačíme si sami. A to je dle mě výborné. Připomíná mi tím mou nejstarší fenku Unu, která je tu pro mě klidně jen tak, klidně pouze na VLASTNÍ POHON :)
Veselé Vánoce a Šťastný nový rok! Mějte se rádi a hrajte si, neb kdo si hraje... :)))
Aneta & Una, Irenka, Hess a Disney
Slečna Disney do naší smečky přišla v dubnu coby malé, aktivní, všechny milující, štěně. Jako majitelka její matky, která je mi opravdu učitelkou ve vztahu se psem, jsem věděla, na co se chci zaměřit, čemu se vyvarovat a co od malé tak nějak mohu a chci "očekávat". Učarovala mě hned první den narození a já tak nějak tušila, že jsme si souzené a bude se nám spolu žít dobře. A měla jsem pravdu.
Mnoho věcí dělám selským rozumem, pár psů už mi rukama přeci jen prošlo, a tak má výchova jde ruku v ruce s vlastní hlavou, zkušenostmi a aktuální situací. Žádný pes není stejný, ostatně jako u lidí, by se na každého mělo jít s výchovou a motivací jinak. A tady se právě dostáváme k mému projektu alá "Dizzánka si pojede do 6ti měsíců na vlastní pohon". Nebo to aspoň vyzkoušíme.
Rozhodla jsem se totiž, že zkusím to malé a akční štěně, motivovat pouze slovně, hrou se mnou či s hračkami, házením trávy či prostě jakkoliv. Ano, chápete dobře, žádné pamlsky. Mezi důvody, proč jsem to chtěla zkusit je i skutečnost, že se v poslední době hodně prokrmuje - na place, doma, na procházkách, téměř všude. V žádném případě bych tímto článkem nechtěla na takové věci apelovat, spíše se mi častěji, než-li bych chtěla, u klientů na převýchovu stává, že dokud nedají ruku do kapsy, pes je má takzvaně "na párku", neb jednoduše čeká, kdy tam tu ruku konečně dají.
A tak jsem si řekla, že do toho půjdeme a že to určitě zvládneme. Disney byla tou nejlepší adeptkou - akční, šikovná, trochu praštěná s dobrým aportem a vztahem k člověku. Pamlsky viděla první týden v novém domově, kde jsem střídala hračku a žrádlo. Od té doby jsem ji těch pár triků, do kterých jsme se společně daly, učili v rychlosti, jednoduše a bez přílišného opakování. Disney rychle pochopila, že hračka je prostě dobrá věc a hraní si se mnou ještě větší. Například "nose touch" jsme zvládli za 2 minuty při čekání v garážích u auta. Nabídla jsem jí dlaň, a když k ní dala nos, i když občas trochu kousla, pohrála jsem si s ní. Pravda, pro mě to bylo trochu bolestivé, ale jí to tak bavilo a o to mi šlo! :)
Ve výchově mi hodně pomáhala i smečka, musím říct, že jsou skvělé ty holky moje čtyřnohé! Disney se s nimi naučila například zastavovat chodníky a světe div se, už od 3 měsíců je za šprtku, co vede celý konvoj. Síla smečky je neuvěřitelná, dle slov mé kamarádky se malá už od 5ti měsíců chová jako dospělačka a mě nezbývá, než-li souhlasit. Vše, co jí ukážu, na co si vzpomenu,veškeré mé bláznivé nápady... vše dělá s velkou radostí a v rychlosti jí vlastní. A to nás tak baví, obě.
Myslím, že právě těmito častými hrami a akčností, se nám vztah jen zlepšil. Zvýšila jsem jí tím hodnotu mně samotné, nečeká, kdy dám ruku do kapsy, ale ví, že ikdyž není hračka či cokoliv po ruce, vystačíme si sami. A to je dle mě výborné. Připomíná mi tím mou nejstarší fenku Unu, která je tu pro mě klidně jen tak, klidně pouze na VLASTNÍ POHON :)
Veselé Vánoce a Šťastný nový rok! Mějte se rádi a hrajte si, neb kdo si hraje... :)))
Aneta & Una, Irenka, Hess a Disney
 |  |
RSS Feed
