SOCIALIZACE A PŘEVÝCHOVA

Vedle trénování agility již 6tým rokem, jsem se pomalu a jistě nárazově "vrhla" i na převýchovu a socializaci psů malých a středních plemen. Mám za sebou již pár návštěv a jsem velmi potěšena, že se situace zlepšila a stále mi chodí zprávy, že se se psy žije stále lépe a navzájem se všichni chápou. Postupně bych sem, či na nově založenou facebookovou stránku VÝCVIK PSŮ ANETA GRYGAROVÁ - CZ, chtěla vkládat fotky a videa z jejich života. 
Pokud i vy máte se psem podobné problémy a měli byste zájem o mé služby,  určitě mně neváhejte kontaktovat. Věřím, že se na nějakém datu schůzky domluvíme a slibuji, že udělám vše ve snaze Vám s problémem pomoci :) 

REFERENCE KLIENTŮ

Arnieho jsem dostala, když jsem byla mladší. V té chvíli jsem nevěděla vůbec nic o výcviku psa a tak jediný způsob jak se tomu naučit bylo chodit na cvičák. Už v tu dobu jsem si začala všímat, že Arnie nemá zrovna moc v lásce dospělé muže a děti a na vodítku nedokáže být ani chvíli v klidu. Na cvičáku jsme to samozřejmě začali řešit, ale když si vzpomenu jak, tak bych si nejradši nafackovala. Byly jsme z důvodu agresivity odděleny na pár lekcí od skupiny, a já jsem se tím naučila, že nejlepším řešením je držet se dál od všeho, z čeho by mohly vzniknout problémy.
Jelikož je Arnie dost aktivní pes a miluje běhání, tak jsem začala přemýšlet o nějakém sportu. Ale i tam byly problémy s tím, že vyjížděl na lidi, kteří se ho chtěli dotknout. V tu chvíli jsem začala zase všechno vzdávat a bát se že někomu ublíží. V tom byl právě ten problém … Já se bála …zase.
Tak jsem se vrátila k tradičním procházkám, kde jsme nepotkali ani živou duši. Ale i tak jsem to nechtěla úplně vzdávat a začala jsem kontaktovat různé cvičitele. Většina z nich mi ani neodpověděla, nebo mi rovnou řekli ať mu dám el. obojek.
 Pak jsem se dozvěděla o Anet, která mi hned odpověděla a chtěla mi pomoct. Pro mě to bylo něco úžasného, hlavně její neuvěřitelná obětavost. Domluvili jsme si schůzku, kde mi Anet ukázala jak se mám chovat a jak reagovat při různých problémech. Co víc Anet mě hlavně dokázala přepnout z mého mapovacího módu a dokázala mě donutit myslet tzv. „selským rozumem“.
Po dvou týdnech co pilně trénujeme, se dostavují skvělé výsledky. Arnie už je krásně klidný kdykoliv vezmu vodítko a snažíme se chodit do parku a do města. Jsou to sice jen malé krůčky, ale ty vedou ke skvělým úspěchům, které nás ještě čekají.
Anet strašně moc ti děkuju, co si pro nás udělala a moc si toho vážím. Doufám, že ti nebude vadit, když se v budoucnu zase někdy stavíme a klidně i proto aby si nás naučila běhat Agility.
Tímhle bych chtěla všechny, kdo mají podobné problémy, přesvědčit, aby se nebáli a nevzdávali to jako já. Anet je skvělý člověk, který vám pomůže s jakýmkoliv problémem.
Ještě jednou moc děkuju Anet.
Natka Martincová a VŠ Arnie, Český Brod

Emu jsem si adoptovala jako 4.měsíční štěně, které se narodilo v rómské osadě na Slovensku. Už od začátku našeho společného žití jsem zjistila, že nemusí děti a vysoké muže. Jako štěně byla vždy k cizím lidem nedůvěřivá, takže jsem na jednu stranu byla ráda, že se k nikomu nehrne a všímá si jen mě a rodiny. Po stěhování a následné kastraci se její chování změnilo tak, že jsem nevěděla jak v některých situacích reagovat. Když byla na volno, štěkala na všechny kolemjdoucí/jedoucí, děti.. někdy tak agresivně, že začala kolem lidí kroužit, odchytit ji nešlo a pak z leknutí, když někdo z těch lidí udělal rychlejší pohyb, se stalo, že i štípla. Začala jsem po pár měsících situaci řešit s Anetou na kterou mi dala kontakt a doporučení kamarádka Zuzka, která si adoptovala Eminu ségru Elu s podobným problémem. Aneta mi hned při první schůzce řekla, co dělat a proč, a taky, co naopak nedělat. Je to skoro týden od naší schůzky a musím říct, že jsem mile překvapena, jak Ema reaguje na okolí a že i já se snažím být v klidu, když vidím blížící se lidi. Nevšímá si, očuchá a odejde, tak jak to dělala, když byla štěně. Pokud se bude situace opakovat nebo se stane něco, co bych nevěděla jak řešit, určitě se na Anetu znovu obrátím. Je to profík a moc dobře ví, co dělá.
​Moc děkujeme! Aňa Procházková & MIX Ema

Ela byla týrané, špatně socializované štěně. Ze strachu štěkala na lidi a nevěděla, jak se chovat mezi psy. Na lidi si zvykala poměrně rychle, při venčení v Praze neměla moc na výběr :D, ale kontakt se psy byl stále problém. Nevěřila jsem jí a bála se, aby neublížila jinému psu. Moje nejistota situaci zhoršovala, tak jsem poprosila Anetu o pomoc. Anety přítomnost pomohla mě být v klidu a hlavně mi ukázala, jak nechat Elu se seznámit s cizími psy. Pravděpodobně ji nikdy nenechám volně pobíhat ve skupině psů, ale pro mě je úspěch, že s ní můžu jít na procházku, kterou si spolu užijeme. 
Zuzana Šebková & MIX Ela 

Milá Aneto,
chtěla bych ještě jednou poděkovat za pomoc se socializací našeho nového člena rodiny - skoro-kokra Čerta. Moc jste nám pomohla radami i příkladem.
Když přišel poprvé, ve svých 10+ letech, všech se bál a nejvíce samozřejmě našeho psa Cedrika. Takže pro jistotu na něho vrčel, nebo se schovával. V předchozím životě moc kontaktu s okolním světem neměl. Náš starousedlík zase naopak na nového spolubydlícího štěkal a snažil se k němu dostat, v čemž jsme se mu snažili zabránit. Toť ke psům.
I my dvě s mamkou jsme k celé situaci patrně přispěly značnou nervozitou. Dnes je situace výrazně lepší. Psi jsou sice stale obezřetní, každý si trochu přivlastňuje jednu část bytu, ale jsou schopni se k sobě přiblížit a svým způsobem se tolerují. Nejlepší situace je na procházce, kde mají i jiné zájmy, než jen sledovat sebe navzájem. Žárlivost je u nich patrně stále přítomna, ale jak můžete vidět na fotografii, jsou schopni jeden vedle druhého počkat na 'svůj'  piškot, který dostanou při oslovení jejich jménem.
Dokonce se mi podařilo vyjít s oběma psy na procházku, ale to musíme ještě vypilovat. Tím jak Cedrik na Čerta doráží, ten se zase snaží za mne schovat nebo se mu vyhnout a mezi nimi já se dvěma šňůrami ... za chvíli jsem byla jako bourec morušový - omotaná dvěma vodítky. :)
​Takže ještě jednou moc díky, budeme pokračovat a snad se situace ještě dale zlepší. Ale už nyní je to pro nás velká úleva
Hezký den!
Štěpánka Doležalová & MIX Čert a CHP Cedric ​​​

"Aneta aneb "Desenský v sukni." V tý holce prostě něco je. U mě už tuhle přezdívku bude mít navždy díky příběhu naší malé Cor.
Brácha si pořídil štěně bordery. Mysleli jsme si, že budeme mít doma kamarádku pro Gi. Nikdy mě nenapadlo, že bordery mohou být tak agresivní. Naše Cor vyrostla do třech měsíců věku a málem zakousla psa na cvičáku. A tehdy to začalo. Corča se rozhodla že sežere jakéhokoliv psa včetně naší Gi. Další čtyři měsíce jsem se snažila, zkusila jsem vše co jsem mohla. Nepomáhalo to. Rozhodla jsem se, že jí dáme pryč. Nemohla už s Gi být. Všichni krom Anet a Nelly Semecké mě v rozhodnutí podpořili. Anet ne. Druhý den přijela a holky byly ze dne na den jiné. Díky pár návštěvám u Anety máme doma jinou Corču. Corču, která zvládla týden na agility táboře. Corču, která může začít běhat agility. Corču, s kterou jdu zas ráda na procházku.
Ano, vždy se s Cor budou muset dodržovat bezpečnostní pravidla vzdálenosti apod. Ale díky Anetě máme doma Corču, která může mít normální život. Corču, která už nevraždí psy na potkání.
Anet dík žes nám pomohla. Díky tobě tu s námi ten malej drak je. Díky tobě má "normální" život. A věřím, že když budeme pokračovat jednou bude úplně stejná jako ostatní. :)
Anet za tohle ti prostě patří velký dík. Kdo znal Corču ve všech jejích fázích tomu nemůže uvěřit. Díky tobě se u ní odehrála velká změna. :)"
Kateřina Smržová a BOC Geet The Guardians of Albion, Praha